Slovo k autorovi
Sarna František je absolventem Umělecko průmyslové školy. K malířské práci inklinovala i jeho profese. Souběžně s činností výtvarnou při vlastní tvorbě, jej značně zaujala práce teoretika výtvarného umění v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě. Zde začíná zpracovávat úvody k výstavám do katalogů jednotlivým umělcům, či ku příležitosti členských výstav tehdejšího Svazu
výtvarných umělců. V tisku zveřejňuje recenze, úvahy a stati, osobně úvodním slovem zahajuje vernisáže v OGV Jihlava.
Díky této profesi měl tu čest, setkávat se s malíři a sochaři zvučných jmen v jejich atelierech, či při instalaci jejich výstav : Bohdanem Lacinou, Mikolášem Medkem, Františkem Muzikou, Jiřím Johnem, Věnceslavou Truhlářovou, Janem Zrzavým, Čestimírem Kafkou, Mílou Doležalovou a řadou dalších. Mnohým z nich byl I kurátorem výstavy.
Z těchto krásných setkání, neformálních diskusí o výtvarné práci, čerpal František Sarna cenné zkušenosti.To byla životní škola při tříbení vlastních výtvatných názorů a podnětů.
V jeho rozborech výtvarných děl zaznívají slova kritiky, hledání kladných momentů a přínosů, ve snaze pochopit celou škálu autorovy výrazové tóniny od jemných nuancí, až po ucelený závěrečný akord celé tvorby.
Sám jako výtvarník a malíř velice dobře chápe, jak je důležité při tvorbě výtvarného díla skloubit invenci, impuls prvního opojení z námětu, až ke konečné realizaci původního záměru.
Námětovou doménou prací Františka Sarny je krajina a později i figura. Jak už bylo řečeno, první okouzlení a zájem o výtvarný objekt, je vystřídán myšlenkovým přetavením krajiny a postavy do osobitého vnitřního pohledu. Jeho krajiny jsou střídaným vrstvením krajinného plánu země, horizontu, oblaků s krajinnými prvky, ať už se jedná o stromy, keře, svahy, oblaka, chalupy.Zajímá jej dominanta stromu jako soliteru v krajině, ale i jeho zvýraznění ve shluku stromů lesa. Silueta letících ptáků symbolizuje návraty, klid nad vodou, první vzlety.Dominující výrazovou barvou jeho palety jsou všechny valéry zeleně. I v podzimním námětu se objevuje, společně s převlékající se krajinou do hnědí a okrů, svěží zeleň ozimů. Naopak při použití zemité hnědi, je umocněn a usazen celý námět do rámce krajiny Vysočiny, jako by pod povrchem tušené hlíny, jílu a kamení.
Zimní náměty jsou protepleny odrazem výrazně barvícího se nebe žlutí a oranží a působí proto teple a skoro útulně.
František Sarna realizuje své náměty v olejomalbě, později v akrylu a v pastelu. A právě oleje, akryly a pastely jsou tím výrazovým prostředkem, v nichž autor dosahuje nejvýrazněji svého záměru, totiž ztvárnění poeticky - snové, nadreálné krajiny Vysočiny s maximálním využitím kompoziční skladby, kterou nám pohled do plenéru může nabídnout.
Malíř František Sarna, při svém častém pobytu v přírodě, má neustále v pohotovosti blok a tužku, neboť každé roční období, denní hodina, či jen hra slunce a mraků, k němu neustále promlouvají a pobízí k novému, dalšímu zachycení toho nejkrásnějšího co člověka odjakživa obklopuje na malířské plátno.
